Life Travel

POLSKO n.1 / OSVĚTIM

24/08/2018

O víkendu jsme se vydaly se ségrou na výlet do Polska. Udělaly jsme si takový malý roadtrip Praha – Morava – Polsko – Morava – Praha. Po velmi dlouhé době jsme byly takhle spolu a měly na sebe čas. Také jsme si to spolu pěkně užily (alespoň já jsem si to s ní moc užila :D).

Započaly jsme náš výlet Moravou, kde jsme se stavily za prarodiči. Jelikož naši prarodiče bydlí na hranicích s Polskem, tak jsme to už měly do Polska opravdu co by kamenem dohodil. A naše první zastávka byly Katowice.

KATOWICE

v Katovicích jsme se moc dlouho nezdržovaly. Šly jsme se jen podívat na katedrálu – Cathedral of Christ the King – fakt takovej highlight Katowic. A zašly jsme si tam na oběd. Protože jsme na druhou hodinu už měly domluvenou prohlídku v Osvětimi a víc času jsme neměly.

OSVĚTIM

Když jsme přijížděly do Osvětimi, přesněji řečeno do koncentračního tábora č.2, tak už jen pohled na ten “tábor” byl pro mě velmi těžký. Popravdě jsem byla připravená na to, že mě to hodně zasáhne, ale ne, že už jen při pohledu na ostnaté dráty a budovy..

Hned na začátku jsme přijely do špatného tábora, nebo takhle, začínaly jsme prohlídkou v prvním táboře a my jsme čekaly se ségrou v druhém táboře (3 km daleko od prvního), kde prohlídka měla pokračovat, ale to jsme nevěděly, takže asi tak čtvrt hodinky předem (možná jen 10 minut) jsem se šla zeptat jednoho hlídacího pána, jestli ta prohlídka začíná tady a on říkal, že ne, že to začíná právě v tom druhém táboře, ale že tady odsud jezdí každých 10 minut bezplatný autobus. Tak jsme na něj se ségrou běžely, protože nám zrovna jel.

Když jsme dorazily do tábora č.1, tak bylo asi 5 minut před druhou hodinou a ještě jsme rychle hledaly vstup. Pak si ségra uvědomila, že jsme tam měly být 15 minut předem.. ups..

No jakmile jsme prošly kontrolními turnikety, dostaly jsme sluchátka s krabičkou a připojily jsme se k naší české skupince s českým průvodčím. (Právě odcházeli, takže jsme to měly opravdu tipťop)

Nechci Vám sem psát jaká trasa se šla, jelikož by si to každý měl projít/prožít sám. Jen Vám trochu popíšu, co jsem viděla a jaký z toho mám pocit. Připojím samozřejmě pár fotek, ale v táboře jsem už moc nefotila. jelikož mi to přišlo blbé fotit na takovém místě..bylo to pro mě až drastické.. A něco bylo i fotit zakázané. Prohlídka obou dvou táborů trvala celkem něco okolo tří hodin.

KONCENTRAČNÍ TÁBOR AUSCHWITZ

První tábor už byl spíše takové velké muzeum. Vždy se zašlo do nějakého bloku, (v jednom bloku žilo 800 a někdy až 1000 lidí a bloků bylo 28) a z toho místa bylo udělané právě to muzeum.

Byly zachovány různé věci, jako třípatrové postele, kde vězni spali – (občas i víc vězňů než jen tři), vyskládané oblečení, v čem museli každý den chodit – vězni se dostali do tábora a buď byli rovnou popraveni a nebo tam pracovali. Průměrná délka života v táboře byla 3 měsíce, někdy jen týdny a dokonce někdy jen dny. Prádlo se pralo jednou za půl roku (to tak vyšla doba na jednoho vězně v poměru s tolika lidmi), tak si většinou vězni vůbec nikdy neprali. Když vězeň umřel, tak jeho oblečení dostal jeho nástupce. Oblečení nebylo vyprané, smrdělo a bylo třeba i od krve..

Už jen když to píšu, tak je mi smutno a cítím úzkost. Ale chci, abyste z toho článku mohli vědět, do čeho popřípadě půjdete, když Osvětim navštívíte.

Pro nás se ségrou byla v muzeu asi nejhorší chodba s fotkami vězňů. Pod fotkou bylo napsáno vždy jméno, a jak dlouho v táboře dotyčný žil. Procházet tou chodbou a vidět ty tváře, co si prošli takovým utrpením, bylo pro mě velmi smutné.

V dalším bloku byly například fotky lidí, jak přijeli do tábora č.2 vlakem a jak se rozdělovali – zda budou pracovat, nebo půjdou rovnou do plynové komory. Maminky s dětmi a hendikepovaní lidé bohužel na výběr neměli, ti rovnou byli posláni do komory. Zase v jiném bloku jsou právě ty předměty, jako umělé nohy, umělé ruce a ostatní, co po nich zbyly – všechny na jedné hromadě na “výstavce”.

Když ti lidé přijeli, tak se jim museli ostříhat vlasy, které jsou zachovány a vystaveny také ve zmíněném muzeu. Dále jsou tam na hromadě botičky malých dětí, boty dospělých lidí, kartáče na vlasy, kufry a spoustu dalších věcí po těch lidech. Oni jim totiž řekli, že se budou stěhovat, ale že si mohou vzít pouze jeden kufr na osobu a to, co je pro ně nejcennější. Pár lidí si i vzalo šicí stroj. Oni jim celkově mazali med kolem pusy…

Prostory ↓

KONCENTRAČNÍ TÁBOR AUSCHWITZ II – BIRKENAU (BŘEZINKA)

Kvůli malému prostoru v táboře 1 se musel postavit tábor č.2, kde bylo mnohem víc budov a mnohem, MNOHEM víc lidí.

300 bloků, ale většina je už srovnaná se zemí, protože při válce, kdy ještě nevěděli, zda už se blíží konec, tak vyslali z tábora 100 tisíc lidí v mrazu do Německa – jako pracovní sílu. Ale než odešli, tak několik budov a všechny plynové komory zapálili a zbourali. Zbylých 7500 vězňů zůstalo v táboře, kde následně byli osvobozeni Rusy. Dalších 500 lidí zemřelo pár dní po osvobození a nespočetně lidí zemřelo při té cestě do Německa, buď umrzli, nebo když nemohli pokračovat, tak byli zastřeleni.

Do druhého tábora přijížděli lidé nacpaní ve vlacích. Nejeli pouze pár hodin, ale několik dní, ve vlaku bez oken.. A k tomu ve velmi malém prostoru a tím myslím, 80 až 100 lidí ve vlaku okolo 3mx5m a ještě s kufry – všichni byli na sebe namáčklí ve stoje a někdo tu cestu vůbec nepřežil.  Když konečně po několika dnech vystoupili, tak se řadili do dvou skupin, ženy a děti do jedné a muži do druhé skupiny. A pak už bylo jen rozřazování, kdo přežije a kdo ne.

Ti, co přežít neměli, tak byli posíláni do plynových komor. Samozřejmě jim neřekli na plnou pusu, že jdou umřít. Říkali jim, že po tak náročné cestě, se musí osprchovat, aby jim do tábora nezanesli různé brebery – vši, štěnice atd.. Tak je odvedli do místnosti, kde se všichni svlékli do naha, a řekli jim ať si hlavně zapamatují číslo, kde si nechali své oblečení a věci, že to po sprše musí být rychlí proces, aby se mohli jít vysprchovat další a nezdržovali je tím. Jakmile lidé vešli do místnosti s umělými sprchami (nikdy totiž nebyly sprchy napojeny na vodu), tak ze shora pracovníci/doktoři začaly sypat granule s plynem a lidé pomalu umírali.

 

 

ZÁVĚREM

No určitě bych ještě dál mohla psát jak ta prohlídka pokračovala, a co se tam dál dělo, ale z mého vyprávění to není ono. Takže doporučuji se do tábora zajet podívat a 100% i s průvodčím, kterého si objednáte na různých stránkách sami. Ségra objednávala lístky TADY.

Do tábora č.1 se dostanete pouze s průvodcem, ale tábor č.2 je otevřen pro veřejnost zadarmo.

S sebou do obou táborů se smí brát jen malá kabelka. S baťohem vás tam nepustí.

Myslela jsem si, že shrnu do jednoho článku i ten Krakow, ale nečekaně jsem se hodně rozepsala, takže článek o Krakowě bude jindy.

Dája

You Might Also Like

19 komentářů

  • Reply Lucka 24/08/2018 at 17:46

    Děkuji za takový článek, já osobně se u tuhle problematiku zajímám a ráda bych se tam podívala, ale mám tak trochu obavy… Už židovský hřbitov v Praze mě celkem sebral, ona ta představa tolika mrtvých lidí… No, musím si rozmyslet, jestli to skutečně zvládnu, ale určitě je to zajímavá prohlídka. Člověk by si tyhle věci měl připomínat a pamatovat, aby se už nikdy nemohly stát…

    • Reply Dája 25/08/2018 at 7:49

      Podle mého je to velmi zajímavé, a každý by se tam měl podívat, aby si třeba uvědomil, jak si žili ostatní, kteří bohužel neměli tak šťastný život, jako má on..

  • Reply Džejní 25/08/2018 at 7:08

    ked sa islo od nas zo skoly na vylet do Osviencimu, tak som nesla, lebo mi to prislo divne prechadzat sa na miestach, kde sa diali take zle veci. nie, ze by som si myslela, ze nie je dolezite rozpravat a vediet o tom, co sa dialo, ale ja osobne asi nemam zaludok na to, aby som sa na taketo miesta vybrala.

    • Reply Dája 25/08/2018 at 7:46

      Úplně tě chápu. Někdo na to žaludek prostě nemá. Osobně jsem nevěděla, jak mě to sebere. Byla to tragedie, a nikdo nechceme, aby se opakovala.

  • Reply Míša Šislerová 25/08/2018 at 13:28

    Já jsem navštívila Osvětim i Terezín a za mě je teda Terezín horší. Nevím, tam jsem z toho měla mnohem horší pocity. Jako když jsem si představila, že tam, kde jsme ubytovaní se dřív děli takové věci, hrůza. Na gymplu jsme měli takový projekt – Holocaust a jezdili jsme práve po takovýchto místech. Člověk by na minulost zapomínat neměl.

    WantBeFitM

    • Reply Dája 27/08/2018 at 15:05

      Do Terezína se ještě chystám. Vy jste tam byli ubytovaní? Tak to je pak opravdu síla.

  • Reply neverbealone 26/08/2018 at 10:37

    No i přesto že už jsem slyšela nesčetněkrát ve škole a tak, co všechno se tam dělo, tak i teď jak jsme četla ten tvůj popis to pro mě bylo zase hrozné .. ta představa je fakt děsná. Člověk ani nevěří, že jiný lidi byli schopni takového svinstva. Určitě bych ráda někdy jela do nějakého tábora podívat, ale zase si říkám, jestli vůbec chci takovýhle negativní a pochmurný výlet. Je ale dobře, že tyhle věci zůstali na připomínku. Snad už díky tomu k ničemu takovému už znovu nikdy nedojde. 🙂

  • Reply Windy pink style 26/08/2018 at 16:14

    Já myslím, že bych to asi nezvládla, se tam jet podívat…byla jsem v Terezíně a musím říct, že mi to naprosto stačilo. Ale napsala jsi to moc pěkně:).
    Windy pink style

    • Reply Dája 27/08/2018 at 15:03

      Moc ti děkuji. 🙂 Naprosto tě chápu, je to velmi smutné místo, ale byla to realita.

  • Reply Hemitson 26/08/2018 at 20:16

    Já se tam jela podívat s gymplem ve druháku na podzim. Bylo zamračeno a to počasí tomu všemu dodávalo tu hroznou atmosféru ještě víc. Upřímně nevím, zda bych tam dokázala jet znovu. Už když o tom někoho slyším mluvit nebo psát, tak mi to připadá šílené a nevím, co na to říct.
    Každopádně je dobré, že je to přístupné místo, jelikož jsem se už setkala i s lidmi, kteří tvrdí, že něco takového vůbec nebylo a je to jen vymyšlené pro atrakci. V tu chvíli jim ale říkám, že to místo bohužel opravdu existuje a byla bych ráda, kdyby oni měli pravdu a nikdy se to nestalo. Připadá mi, že takoví Američani neznají pořádně ani svou historii natož, aby znali něco takového, ale je to šílené, o tomhle by měl vědět celý svět, aby se to neopakovalo, protože tenhle svět kvůli neznalosti dějin opakuje pořád jedny a ty stejné chyby. Člověk se podívá i na dnešní svět a je mu do breku.
    Doufejme, že už se nic takového nebude opakovat, protože pokud ano, tak lidstvo opravdu spěje k záhubě a zničíme se sami. Občas se mi ani nechce věřit, že existují lidé, kteří by to ještě podporovali. Jenže podle všeho takoví lidi opravdu jsou a tím pádem je to hrůza…

    • Reply Dája 27/08/2018 at 15:15

      Napsala jsem to kvůli tomu, že opravdu někteří lidé vůbec nevědí, že něco takového bylo. S Amíkama máš bohužel pravdu, ti toho opravdu spoustu neví o své historii, natož o té naši (ani neví, kde Česko vůbec je..). Ti žijí přítomností a minulost je nezajímá (ale neházejme všechny do jednoho pytle..) Jsou stále mezi námi lidé, kteří chtějí vyhladit několik zemí, právě kvůli tomu, aby se na naši planetě udělal prostor pro nové, aby se to tu nepřelidnilo a to je příšerné..

  • Reply Elle about everything 26/08/2018 at 21:57

    Osvětim je místo, z kterého jsem si rozhodně odvezla největší a nejintenzivnější zážitek. Byla jsem tam asi 6 let zpátky a do teď si pamatuji, jak hrozné a stísněné pocity jsem si odnášela. Je to ta část historie, kterou by měli všichni znát, aby se už nikdy neopakovala.

  • Reply Alžbetka 27/08/2018 at 15:05

    Ja som tam toto leto bola po druhýkrát, na školskom výlete. Keď som z toho miesta pred pár rokmi vyšla von, povedala som si, že raz mi stačilo, avšak o 3 roky neskôr som sa tu ocitla opäť. Rozhodla som sa ísť kvôli výletu do Krakowa, ktorý bol s návštevou koncentračného tábora spojený. Je to neskutočne silný zážitok, avšak mám pocit, že sa skôr stáva turistickou atrakciou, než “pamiatkou” na hrôzy, ktoré sa tam udiali. Som veľmi citlivá osoba a mnoho vecí vnímam oveľa intenzívnejšie, než mnoho ľudí v mojom okolí, avšak myslím si, že to množstvo ľudí okolo, rôzne skupiny, prednášanie, rady… bránia pocítiť skutočnú, ťažkú, energiu toho miesta. Ak by tam človek stál sám, pri vagóne, na mieste, kde ruka jedného muža rozhodovala o živote a smrti, bolo by to iné. Oveľa iné. Aspoň ja si to myslím.

    • Reply Dája 27/08/2018 at 15:21

      Ano, také si to myslím. Dokonce mi přišlo, jako velmi podobné nalákání lidí do tábora s úmyslem je “vyhladit”. Vem si, že bylo lidem slibováno, že se jen stěhují na jiné místo, a tak dále… a věřili, že za lepším.. pak vystoupí z vagónu a jdou do plynové komory a do toho tábora víceméně šli dobrovolně. My, kteří jsme se právě šli podívat na tábor, jak to kdysi bylo (a také velmi dobrovolně), tak jsme byli stejně hloupí, jako oni, jelikož by nás takovým způsobem mohl ten průvodce zavést do komory a pak rychle zavřít dveře, a zabít nás.. To mi nahánělo husí kůži, v tu dobu sem měla velký strach, přitom se to samozřejmě nemohlo stát… Jinak je to už velmi turistické, s tím naprosto souhlasím.

  • Reply Mánička 27/08/2018 at 15:32

    Fotografie jsou velmi krásné

  • Reply Lenka 28/08/2018 at 9:08

    Já měla jet do jednoho z koncentračních táborů kdysi se školou, ale kvůli kolektivu jsem tam nakonec nejela. Jednou bych takové místo chtěla vidět naživo, protože si myslím, že to patří do vzdělávání člověka – vědět, jaké hrůzy se tehdy děly. Už jen z těch fotek a příběhů mě mrazí, párkrát jsem si o táborech četla a je to hrozné. Lidské utrpení. Mívám takové zvláštní pocity tísně a neklidu i na běžných hřbitovech, věřím, že takové místo by na mě zapůsobilo hodně.

  • Reply Anička 28/08/2018 at 11:11

    Já se furt odhodlávám do Terezína nebo do Osvětimi a stále se toho bojím. Tyhle věci na mě nepůsobí dobře, takže nevím, jestli bych to zvládla. Možná se jednou s přítelem odhodlám . Každopádně si myslím, že by tohle měl vidět každý alespoň jednou.

    TheWayByA

  • Reply Jana 28/08/2018 at 15:28

    Strašně se těším, až se tam také podívám. Tohle bude horší v tom, že tady byl i vyhlazovací tábor. Nejhorší to pro mě bude z emotivní stránky, už kvůli všem těm lidem, které tam trpěli. A děti také. Ale rozhodně je to něco, co by mělo navštívit více lidí, aby si uvědomili hodnotu vlastního života a byli rádi za to, co mají, i kdyby to mělo být minimum. 🙂

  • Reply Katka 29/08/2018 at 14:12

    Navštívila som toto miesto a musím povedať, že ešte dnes mi z toho behajú zimomriavky po chrbte. Pre mňa to bol naozaj hrozný zážitok a už si ho nechcem zopakovať. Každopádne – svoju históriu by sme poznať mali.

  • Leave a Reply